ŠUMAVA - 06.02.2011 12:30 - Aktualizováno: 06.02.2011 12:33

Složení lesa v Boubínském pralese na Šumavě zůstává v posledních dvaceti letech prakticky stejné. Smrku sice mírně ubývá a naopak bukový podrost dorůstá do vyšších pater. Spíše než změnu to lesníci označují za návrat do původních hodnot v polovině 19. století. Uvedla to Správa Národního parku Šumava na svých stránkách.

Odborníci zjistili, že všechny základní ukazatele, charakterizující strukturu pralesa, zůstávají posledních 20 let v zásadě shodné. Potvrzuje se, že odrůstající podrost buku v následujících desetiletích přeroste do podúrovně velkých smrků. Vytvoří pod obrovitými smrky a jedlemi souvislou etáž korun mohutných buků a přiblíží se tak stavu, jaký zde zjistil lesmistr John v roce 1847.

"Podíl smrku započal mírně klesat a díky bukům pronikajícím do podúrovně bude klesat i nadále. To však neznamená, že smrku hrozí vymření," vysvětlil vedoucí sekce Správy CHKO Šumava a náměstek ředitele Pavel Hubený. Podle něj dnes podíl smrku činí 54 procent a přirozeným způsobem může klesnout až ke 30 procentům, jak tomu bylo na počátku 19. století. "Průzkum ale potvrdil, že k takovému jevu pravděpodobně v dohledné době nedojde i proto, že zmlazování smrkového porostu je dostatečné k tomu, aby vytvořilo porost nový - dosahuje v průměru 1900 kusů (v oploceném pralesním jádru dokonce 4 350 ks) na hektaru," uvedl Hubený.

Přirozená obnova pralesa je podle něj stále velmi vysoká a v posledních desetiletích vzrůstá. Dosahuje hektarové hustoty asi 15.460 mladých stromů na hektar, zatímco hustota vzrostlých stromů se pohybuje od 250 do 350 jedinců na hektaru.

Nejen početnost, ale i rozložení druhového spektra obnovy pak podle správy parku odpovídá tradici: početně nejsilnější je zmlazení buku - 8700 kusů na hektar, v oplocené části pralesa 10.650 kusů na hektar. Následuje smrk, jehož početnost v posledních letech zřetelně roste - 1900 kusů na hektar, v oplocené části pralesa 4350 kusů na hektar. Zvyšuje se i početnost zmlazení jedle - tedy stromu, o kterém se ještě před 30 lety mluvilo jako o vymírajícím druhu. "Mladých jedlí tu roste přes 170, v oplocené části pralesa 250 na hektaru," upřesnil Pavel Bečka, vedoucí projektu.

Druhovou skladbu lesa zásadně neovlivnily ani pohromy v podobě vichřic Kyrill v roce 2007 a Emma o rok později, po kterých výrazně vzrostly populace lýkožrouta smrkového.

Správa monitoruje stav pralesa na celkem 24 trvalých monitorovacích plochách (z toho 8 v oploceném pralese), které leží na téměř 80 ha původního pralesa. Provádí zde pouze odborné a dohledové činnosti, území je pak ve správě Lesů ČR. Lesníci chtějí zjistit aktuální stav lesního ekosystému perly českých pralesů a ověřit vývojové trendy pozorované v minulosti a doplnit podklady důležité pro posouzení budoucího vývoje tohoto lesa.

První výzkumné práce Boubínského pralesa vedl roku 1847 lesmistr Josef John. Současný monitoring navazuje i na následující výzkumné práce z 50. až 90. let minulého století (Řehák, Vyskot, Samek, Vaněk, Průša, Vrška) a mimo jiné ověřuje metodiku biomonitoringu a další dvě metody mapování pralesních porostů (transektová sčítání a mapování porostní struktury pralesového jádra). Souběžně s touto metodou šetření prováděli odborníci ze sekce CHKO Šumava pod dohledem Tomáše Vršky z VÚKOZ Průhonice mapování veškeré porostní struktury v pralesovém jádru rezervace (47 hektarů).

das