BRNO/ŠUMAVA - 21.09.2013 11:08

Dva velmi rozporuplné výklady soudního rozhodnutí týkajícího se kácení stromů v šumavské lokalitě "Na Ztraceném" se objevily v posledních dnech v českých médiích. Poté, co Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl kasací stížnost Okrašlovacího spolku Zdíkovsko a dalších dvou osob proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, ohlásil mluvčí Národního parku Šumava Pavel Pechoušek, že tím soud potvrdil, že "asanační zásahy proti kůrovci na Šumavě jsou správné". Krátce na to vydalo Hnutí DUHA dementi jeho tvrzení a uvedlo, že o správnosti zásahu soud vůbec nejednal. Regionální noviny mají k dispozici soudní rozhodnutí, které podporuje verzi ekologů. Navíc v otázce správnosti konání odkazuje na pokutu, kterou Správě NPŠ udělila vloni Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP).

"Nejvyšší správní soud jednoznačně a definitivně odmítl námitky a žaloby ekologických aktivistů týkající se asanačních zásahů proti kůrovci na Šumavě. Podle soudu postupovala správa parku při asanaci kůrovcové kalamity správně a podle zákona. Celá "kauza" bohužel zaměstnávala soudy více než tři roky," prohlásil Pechoušek a uvedl, že kůrovcovou kalamitu vyvolala špatná rozhodnutí "tzv. ekologického vedení Správy NP a CHKO Šumava v letech 2007 až 2010".

Odkázal se přitom na odstavec rozhodnutí, který hodnotí roli Správy Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava. Tento odstavec cituje z ustanovení paragrafu 32 odst. 1 a 2 lesního zákona, ukládajícího vlastníku lesa povinnost provádět opatření, jimiž bude předcházeno a zabráněno působení škodlivých činitelů na les, a při vzniku mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lese (větrné a sněhové kalamity, přemnožení škůdců, nebezpečí vzniku požárů v období sucha apod.) činit bezodkladná opatření k jejich odstranění a pro zmírnění jejich následků.

Tento text je však v rozhodnutí soudu součástí širší úvahy, zda se na kácení Na Ztraceném Správa parku podílela jako správní orgán, nebo jako organizační složka státu, hospodařící se státním majetkem, tj. jako zákonem pověřený subjekt vykonávající práva a povinnosti vlastníka lesa, kterým je stát. Původní žaloba totiž směřovala proti Správě parku jakožto správnímu orgánu.

O samotné správnosti zásahu NSS vůbec nerozhodoval a ve svém zdůvodnění naopak odkázal na dřívější rozhodnutí České inspekce životního prostředí, která parku udělila vysokou pokutu. Rozhodnutí NSS doslova uvádí: "Otázka, zda v tomto postavení žalovaná (Správa NPŠ - pozn. redakce) zanedbala některé povinnosti vlastníka lesa, tedy veřejnoprávní povinnosti, které jí ukládá zákon o ochraně přírody a krajiny, není z pohledu řešené problematiky podstatná. Ostatně samotný fakt, že v souvislosti s posuzovaným jednáním jí byla za porušení veřejnoprávních povinností na úseku ochrany přírody a krajiny uložena Českou inspekcí životního prostředí pokuta [za porušení § 88 odst. 1 písm. e) a § 88 odst. 2 písm. n) zákona o ochraně přírody a krajiny'>, jen podporuje shora vyslovený závěr. Podle těchto ustanovení se totiž sankcionují právnické osoby a podnikající fyzické osoby; pokuta byla žalované uložena jako subjektu, který při hospodaření se státním lesem na území národního parku porušil zákonné povinnosti podle zákona o ochraně přírody a krajiny."

NSS se odkazuje i na loňské rozhodnutí Ombudsmana, který Správě NPŠ vytknul, že jako orgán státní správy neprováděla dozor podle § 85 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny a tím umožnila kácení stromů bez potřebných povolení a nevydala potřebná opatření k nápravě.

"Pokud žalovaná skutečně nerespektovala zákonná ustanovení na ochranu přírody a krajiny, které měla (z pozice subjektu zákonem pověřeného vykonávat práva a povinnosti vlastníka lesa) respektovat (obstarat příslušná povolení a stanoviska podle zákona o ochraně přírody a krajiny, předtím než započala s asanací a kácením napadených stromů), šlo o závadné jednání, kterého se ovšem dopustila nikoliv v postavení orgánu veřejné moci, či (z pohledu ustanovení § 83 s. ř. s.) správního orgánu," uvedl NSS.

Ve zkratce řečeno soud odmítl žalobu a kasací stížnost kvůli formální chybě v definici stížnosti. "Pokud Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava v pozici správního orgánu selhala v kontrole sebe sama, jako subjektu hospodařícího se státním lesem, a nevykonávala dozorovou pravomoc podle § 85 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, tato její indolence by teoreticky předmětem žaloby na ochranu před nezákonným zásahem
správního orgánu být mohla... Takto ovšem petit žaloby formulován nebyl, neboť stěžovatel za nezákonný zásah výslovně označil právě asanaci a kácení napadených stromů," vysvětlil soud.

Přesto všechno ředitel parku Jiří Mánek v tiskovém prohlášení označil rozhodnutí soudu a skončení celého procesu za potvrzení toho, že Správa postupovala v boji proti kůrovci správně a zákonným způsobem. "Ekologičtí aktivisté se nám snaží naši práci všemožně znepříjemnit, přitom odbornost jde v jejich případě mnohdy stranou. Tady naštěstí zvítězil zdravý rozum," komentoval výrok soudu Mánek.

Reakce ekologů na sebe nedala dlouho čekat. "Pokud ředitel parku Jiří Mánek říká, že soud potvrdil oprávněnost kácení v územích ponechaných přírodě, pak lže, jako když tiskne. Nejvyšší správní soud o tom vůbec nerozhodoval. Posuzoval pouze formální otázku zda občané mohou žádat o zastavení nelegálního kácení a jakým způsobem," komentoval prohlášení Správy parku Jaromír Bláha, expert na ochranu lesů Hnutí DUHA.

das