JIŽNÍ ČECHY - 23.12.2013 08:00

Vánoce jsou svátky, které se dotýkají téměř každého. Spolu s nimi se do lidských rozhovorů vkrádají i slova a fráze, které jinak po zbytek roku většinou zústávají pozapomenuty, nebo jsou předmětem melancholického vzpomínání. Ale vědí lidé, co které ty vánoční pojmy znamenají? Teologická fakulta Jihočeské univerzity připravila mini thesaurus, kde vysvětluje význam vánočních slov a frází. Vybrali jsme pro vás několik nejdůležitějších.

Vánoční svátky vznikají ve 4. století. Na Východě jde o svátek Epifanie 6.ledna a na Západě jde o svátek Narození Ježíše Krista 25. prosince.

Do té doby byla hlavním tématem liturgie připomínka smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista - tedy Velikonoce. Ve 4. století se začínají připomínat i další události z Ježíšova života, včetně jeho narození a rozrůstá se množství svátků. To, že byl svátek stanoven právě na zimní slunovrat nemá historické opodstatnění. Nikdo neví, kdy se Ježíš narodil, ani Bible v tomto směru nedává žádnou přesnou informaci.

Křesťané stanovili svátek v návaznosti na antickou solární zbožnost, na den blízký zimnímu slunovratu a jako jakousi alternativu k pohanským svátkům. Křesťané postavili proti pohanským představám a jejich kultickému vyjádření obraz narozeného dítěte, Božího syna, který je sluncem spravedlnosti, sluncem „vycházejícím z výsosti“ světlem, "k osvícení pohanů" řečeno slovy Lukášova evangelia.

Původ Vánoc souvisí právě se zmíněnou symbolikou světla. Už v antice hrála symbolika světla velice důležitou roli. Kulminační fáze solárního roku byly zároveň termíny nejvýznamnějších svátků. 25. prosince se v římské říši slavil svátek zrození nepřemožitelného slunce (Natale Solis Invicti). V roce 274 byl tento den stanoven jako den klidu, svátek pro celou Římskou říši, a to na počest syrského boha Slunce, který měl udržovat říši pohromadě.

S oslavou zimního slunovratu se pojily také saturnálie - nejpopulárnější svátky Římanů konané na počest Saturna, boha osiv, od 17. prosince po 7 dní. Tyto dny byly spojeny s rozpustilostí, rituálním návratem do prvotního chaosu, jehož cílem byla obnova života a zajištění bohaté úrody v novém roce.

Křesťanské Vánoce jsou v podstatě radostnou oslavou narození Ježíše Krista. Tento motiv našel odezvu i v lidové zbožnosti a zvycích - u nás například ve známých jesličkách. Tvoření lidových betlémů a jejich vystavování v domácnostech u nás představuje nebývalý fenomén.

Půlnoční mše

Půlnoční mše má kořeny sahající do 6. století, kdy se v římské liturgii stalo zvykem slavit na svátek Narození Ježíše Krista 3 mše - mluví se o mši půlnoční, pastýřské (ta se konala za svítání) a mši velké. Tento zvyk se zachoval až do současnosti.

Vánoční zvyky

Vánoční zvyky, typu lití olova, házení střevíce či pouštění skořápek po vodě, mají svůj původ v magickém chápání tohoto zvláštního období. S křesťanskými Vánocemi přímo nesouvisí. Tento čas představoval přelom mezi starým a novým rokem. Vánoce byly dlouho chápány jako vlastní začátek nového roku. Takové mezní okamžiky jsou vždy spojené s rituály. Tyto zvyky měly pomoci nahlédnout do budoucnosti. Mnoho lidových obyčejů také mělo zajistit plodnost polí, dobytka, stromů pro nastávající rok.

das