ŠUMAVA - 28.04.2013 07:00

O divokých prasatech se říká, že dlouho nevydrží na jednom místě a za noc naběhají desítky kilometrů. To jsou ale mýty. Unikátní evropský projekt telemetrie černé zvěře, který se teď realizuje na Šumavě, zatím dokazuje pravý opak.

"Zdržují se poblíž míst, kde najdou potravu. Ve většině případů se jedná o přikrmovací zařízení postavené lesníky. Veškerý jejich aktivní život během zimních měsíců zahrnuje pouze návštěvu krmeliště a následný odpočinek. Neudělají zbytečný krok navíc a za den tak ujdou sotva několik stovek metrů," shrnul první dílčí výsledky unikátního výzkumu s názvem Management zvěře na Šumavě a v Bavorském lese mluvčí Správy NP Šumava Pavel Pechoušek.

Šest divočáků dostalo na krk speciální obojek, který přesně sleduje to, co prase celý den dělá a kde se pohybuje. Odborníci tak sledují jejich život v přímém přenosu. Podle Miloše Ježka z České zemědělské univerzity v Praze ani jediný ze sledovaných divočáků nehledal potravu mimo krmeliště, netrávil čas hledáním přirozené potravy v lese nebo na loukách. K přežití zimy jim stačilo pouze to, co jim nabídli myslivci.

Podle Ježka má myslivecký management zřejmě mnohem výraznější roli v životě divokých prasat, než se dosud předokládalo. "Očekáváme, že s příchodem jara budou divočáci svoji aktivitu zvyšovat. Jsme zvědavi, zda se nám podaří potvrdit či naopak vyvrátit historky slýchané mezi myslivci při posledních lečích a různých diskusích o vlastnostech černé zvěře, týkající se zejména její nestálosti, schopnosti urazit během noci několik desítek kilometrů a mnoho dalších argumentů, jimž se myslivci brání otázkám, proč s přemnoženými divočáky nic nezmůžou," uvedl Ježek.

Podle Adama Jirsy, který má na starost péči o lesní zvěř na území Národního parku Šumava byl loňský konec zimy teplotně velmi příznivý a pravděpodobně i díky tomu park zaznamenal přírůstek divokých prasat během roku. "I velmi mladé bachyňky měly selata," vzpomíná Jirsa. Myslivci řadí černou zvěř mezi predátory tetřevovitých a zvýšili proto její lov. Za existenci národního parku zastřelili vůbec největší počet prasat.

Některá prasata ale odchytl Miloš Ježek se svými kolegy pro telemetrický projekt.

Kam chodí divoká prasata na Šumavě během zimy aneb co ukázala telemetrie

Bachyně Marie

Čtyř až pětiletá bachyně byla označena v prosinci 2012. V té době vodila čtyři selata. Její domovský okrsek měl během tří zimních měsíců rozlohu 180 ha, přičemž celková minimální vzdálenost, kterou sledovaná bachyně ušla za poslední dva měsíce (tj. součet nejkratších vzdáleností mezi dvěma zaznamenanými body) byla 35 km. Marie tedy denně urazila průměrně 500 metrů. Po celou dobu sledování se zdržovala poblíž krmeliště - zalehávala ve vzdálenosti do 300 metrů. Měla tři oblíbená místa, kam odcházela zalehnout a jinam se téměř nevzdalovala. Zajímavé je, že Marie se nevzdálila dál než 3 kilometry od místa odchytu.

Bachyně Stáňa

Pěti až sedmiletou bachyni, která vodila dvě selata, se podařilo označit v polovině ledna 2013. Po označení se vydala do sousední honitby vzdálené asi 5 kilometrů, ale po třech dnech se vrátila do blízkosti místa označení a od té doby se zdržovala jeho v okolí. Po 14 dnech od označení se dokonce znovu chytila do stejného odchytového zařízení. Za sledované období má její domovský okrsek rozlohu 550 hektarů. Celková minimální vzdálenost, kterou urazila za poslední dva měsíce, činí 41,6 kilometru (průměrně 700 metrů). Rovněž Stáňa se zaměřovala na návštěvu krmelišť a zbylou dobu trávila stabilně na několika oblíbených místech.

Kňourek Karel

Tříletý kňourek se v průběhu zimy držel ve společnosti dvou až tří lončáků. Byl označen na začátku února 2013, poté se týden pohyboval v okolí místa označení, ale pak odtáhl do oblasti vzdálené asi 5 kilometrů. Jeho celkový domovský okrsek měl rozlohu 1260 hektarů, ale od doby, kdy odešel, stabilně využíval jen 230 hektarů. Denně urazil vzdálenost okolo 2,7 kilometru. Každý den navštěvoval ohradu s býky kde hledal potravu. Pak odcházel na své odpočinkové místo, kde strávil zbytek dne a noci. V oblibě má tři až čtyři místa, která nepravidelně střídá.

Bachyně Kulhavka

Druhá pěti až sedmiletá bachyně dostala jméno Kulhavka. Označit se ji podařilo na konci února 2013, v té době vodila čtyři selata. Dva dny po označení se vrátila na krmeliště, kde byla odchycena a od té doby ho pravidelně navštěvuje. Její domovský okrsek má rozlohu 130 hektarů, denně urazí průměrně 800 metrů. Její aktivita se podobně jako aktivita Marie dá shrnout do dvou hlavních bodů: prvním je krmeliště a druhým místo odpočinku. Kulhavka během 20 dní sledování nezměnila místo odpočinku a po celou dobu se vracela do zálehu ke stejnému smrku.

das