ŠUMAVA - 20.02.2013 10:42

Usychání šumavských lesů způsobené šířením kůrovce v loňském roce výrazně zpomalilo. Zatímco v letech 2009 až 2011 uschlo v parku každý rok asi 1000 až 1200 hektarů lesa, vloni to bylo "jen" 165 hektarů. Oznámila to Správa Národního parku Šumava pro prostudování nejnovějších leteckých snímků. Podle mluvčího Správy Pavla Pechouška tak končí kůrovcová kalamita.

"Situace je taková, že v bezzásahových oblastech kůrovec usmrtil téměř všechny stromy, které mohl. V zásahových oblastech již byly kůrovcem napadené stromy vykáceny a tím postup kůrovce zastaven," popsal situaci Pechoušek.

Podle něj bude konec kalamity znamenat i výrazné snížení těžby kůrovcem napadených stromů. Zatímco v roce 2009 Správa parku vykácela 300 tisíc kubíků, v roce 2010 350 tisíc a v roce 2011 240 tisíc kubíků, vloni to bylo "jen" 75 tisíc kubíků. "Příští rok to bude ještě méně. V roce 2013 pokácíme nejméně stromů za posledních 7 let," slibuje mluvčí.

Správa v posledních letech často uváděla, že těžba kůrovcem napadeného dřeva byla jediným účinným obranným prostředkem proti šíření škůdce. Mnozí regionální politici pak přidávali situaci na Šumavě na váze a otevřeně ji nazývali pandemií. Proti ale stály řady ekologických aktivistů a vědců.

Podle Karla Matějky ze Stínové vědecké rady NPŠ je konec kalamity přirozeným jevem. "Jedná se o to, že gradace končí samovolně po určité době (cca 5-7 let) a to bez ohledu na to, jestli se zasahuje nebo nikoli. Rozumným způsobem vedené zásahy mohou případně gradaci modifikovat ve smyslu jejího územního a časového rozvoje, v přirozených podmínkách však mají převážně negativní vliv na stav ekosystému (klimaxové smrčiny)," upozornil.

Podle něj tak současný management NPŠ s řediteli Stráským a Mánkem měli pouze štěstí, že nastoupili do vedení parku v době, kdy začínala sestupná fáze gradace. "Tento přirozený fakt však nemohou vydávat za výsledek jejich práce, přesto tuto lež opakovaně podsouvají médiím," upozornil Matějka.

Podle Správy parku byla současná kůrovcová kalamita nejhorší v moderní historii šumavských lesů. Před 19. stoletím nikdy nebylo na Šumavě tolik smrkových monokultur jako dnes a kůrovcová kalamita, o které píše Karel Klostermann z konce 19. Století, byla podle počtu kůrovcem napadených stromů o celou třetinu menší než ta současná. "Za Klostermanna na území odpovídající dnešnímu Národnímu parku Šumava podle dohledatelných statistik usmrtil kůrovec 2 miliony stromů za období 12 let. Zatímco při té poslední - ideologií zapříčiněné - kalamitě kůrovec na území Národního parku Šumava usmrtil 3 miliony stromů a za období pouhých 5 let na celkem 3862 hektarech," uvedl Pechoušek v narážce na ekologická hnutí, která požadují bezzásahový režim v nejvzácnějších oblastech Šumavy.

"Šumava je národním parkem, a proto zde přirozený vývoj lesa - včetně usychání smrků vlivem kůrovce - musí mít své místo. Současný přirozený vývoj lesa na přibližně pětině NP Šumava (necelých 14 tisíc hektarů) tvoří v rámci území České republiky necelých 0.2 procenta. Přístup a argumentace Správy NPŠ se však blíží spíše péči o hospodářské lesy, které tvoří naprostou většinu lesních porostů České republiky," kontruje v reakci předseda Stínové vědecké rady NPŠ Jakub Hruška.

das