ŠUMAVA/PRAHA/Č. BUDĚJOVICE - 18.10.2011 11:25

Vědci z různých koutů republiky se přou o to, jak vypadá a zda vůbec existuje "původní šumavský smrk", který by podle genetických předpokladů měl být odolnější vůči podmínkám jihočeských hor. Zatímco jedna skupina odborníků prohlašuje, že takový smrk na Šumavě existuje a nyní je v ohrožení před kůrovcem, jiné kapacity poukazují na to, že existence "šumavského genotypu" nebyla nikdy vědecky publikována a pokud existuje, je na lýkožrouta naopak vybavena lépe než nepůvodní smrkové porosty.

Vše začalo tiskovým prohlášením Správy Národního parku Šumava, ve kterém odborníci na genetiku stromů při návštěvě Šumavy uvedli, že genové zdroje šumavského smrku jsou v ohrožení a původní a nejvitálnější smrky ze Šumavy téměř zmizely. Podle nich se původní šumavské smrky vyznačují některými konkrétními genetickými znaky a vlastnostmi, které se v dalších oblastech České republiky nevyskytují, nebo jen velmi vzácně.

"Zatímco stromy, které nejsou na Šumavě původní, vynakládají veškerou svou energii na to, aby ve zdejších klimatických podmínkách přežily, původní smrky jsou v tomto směru mnohem odolnější. Mají specifický tvar koruny, lépe odolávají námrazám a sněhu, hůře se lámou, jsou méně náchylné k chorobám," uvedla správa v prohlášení.

A právě těmto stromům nyní podle zprávy, odvolávající se na odborníky na lesnickou genetiku České zemědělské univerzity, hrozí záhuba díky polomům a kůrovci.

Na to ale reagovala stínová Vědecká rada parku, podle které bylo prokázáno, že jako první jsou lýkožroutem napadány stromy, které již v minulosti byly oslabeny. "Takové stromy odumírají jako první. Lze tedy předpokládat, že jejich potomstvo bude relativně méně četné, nežli potomstvo jedinců původních, více odolných, kteří přežívají delší dobu. I v případě skoro totální kůrovcové disturbance porostu nějací jedinci přežijí (viz případ Luzenského údolí) a ti přirozeně založí novou generaci lesa - populaci, která bude více adaptována přírodním podmínkám," řekl Regionálním novinám člen stínové rady Karel Matějka.

Podle něj je samotná definice pojmu "šumavský smrk" problematická. "Žádná kvalitní vědecká publikace v impaktovaném nebo kvalitním recenzovaném časopisu dosud neprokázala skutečnou existenci něčeho, co lze označit za "původní šumavský smrk", přestože lze předpokládat, že existují genotypy, které jsou přírodním podmínkám šumavských horských smrčin lépe adaptovány. Za takový důkaz nelze považovat existenci průkaz nějaké alely genu kódujícího určitý enzym, která v jiných částech České republiky dosud nebyla nalezena," upozornil Matějka. Podle něj by přesto bylo vhodné uchovat genetický materiál starých dospělých stromů vzácných genotypů například formou vypěstování vegetativně namnoženého potomstva ve školce.

Podle profesora Jaroslava Koblihy z České zemědělské univerzity v Praze ztráta nebo vymizení původního šumavského smrku zde jednoznačně hrozí, protože dochází k velkoplošnému odumírání na lokalitách, kde byl historickým šetřením prokázaný jeho výskyt. "Podíllí se na tom hlavně velké větrné kalamity, nebo kalamitní vývoj škůdců jako jsou například kůrovci," soudí Kobliha.

Podle něj může být ohrožena i následná generace smrků, u které došlo významné změně v genetické struktuře populací, k extrémnímu zúžení genetické rozmanitosti, což je základní předpoklad odolnosti populací k nejrůznějším vnějším vlivům. "Přirozená obnova lesa, která se vyvíjí v jiných podmínkách, než ve zdravém lese s existujícím mateřským patrem, není zárukou genetické a tím i fyziologické stability budoucích lesů. Pokud by tu byla zdravá populace, bylo by to něco jiného," uvedl Kobliha. Společně se svými kolegy doporučil Správě NP Šumava zastavit rozvoj kalamitního škůdce.

Kobliha sice nenavrhl postup, jakým lýkožrouta na Šumavě zastavit, ale jeho kolega Milan Lstibůrek z lesnické a dřevařské fakulty České zemědělské univerzity otevřeně prohlásil, že "Stanovovat bezzásahový režim pro takového kalamitního škůdce, jako je lýkožrout smrkový, není vědecky odůvodněné".

S tím ale stínová vědecká rada parku zásadně nesouhlasí. Podle Matějky ochranu genofondu smrku nelze provádět kácením stromů napadených lýkožroutem v místech, kde lýkožrout masivně graduje. "Takové kácení totiž ve svém důsledku povede pouze k urychlení rozvratu stávajících porostů a k narušení dotčených stanovišť. Ve většině porostů s přirozenou populací smrku existuje zmlazení této dřeviny. Toto zmlazení je nositelem genetické informace mateřského porostu, je však při zásazích (kácení) silně poškozeno. Z toho vyplývá, že takzvané asanační kácení nejenže nemůže ochránit genofond smrku, ale naopak tento genofond ohrožuje," upozornil.

Zdá se ale, že na jednom se obě skupiny odborníků shodnou: Je podle nich třeba zintenzivnit program péče o genové zdroje šumavského smrku nebo smrku geneticky lépe adaptovaného podmínkám Šumavy. Podle vědců by tomu pomohla vědecky podložená koncepce nakládání s genovými zdroji lesních dřevin a to nejen smrku ztepilého.

das