ŠUMAVA - 12.04.2011 15:41 - Aktualizováno: 12.04.2011 23:55

Když se v poslední březnový den vyjádřil nový ředitel Správy Národního parku Šumava Jan Stráský, že Ministerstvo životního prostředí má měsíc na to, aby umožnilo zahájit kácení stromů napadených kůrovcem, byla to jen pomyslná jahůdka na dlouhotrvajícím sporu mezi ekologickým a hospodářským pohledem na náš nejrozsálejší Národní park. Mediální přestřelka mezi zastánci kácení, kteří uschlé stromy v prvních zónách parku vidí jako zkázu Šumavy, a vědci, kteří poukazují na to, že se pod souškami les samovolně obnovuje, se stala dokonce vděčným tématem nejvyšších politických špiček. Na jedné straně se současný prezident Václav Klaus postavil za zástupce obcí, které Stráského podporují, na druhé straně Klausův předchůdce Václav Havel podepsal petici iniciativy ŠumavaPro, která naopak stojí za vědci a ekology.

Historie sporu o Šumavu se ale táhne až k samotným počátkům vzniku parku. K hrdosti jiho a západočechů se část Chráněné krajinné oblasti Šumava proměnila v Národní park v roce 1991. Rok na to umožnil nový zákon o ochraně přírody Správě parku, aby převzala regulaci nad lesy a v roce 1993 pak vznikla první zónace parku. Na 1. zónu tehdy připadlo 15.195 hektarů (22 procent), na 2. zónu 51.845 hektarů (75 procent) a na třetí zónu 1990 hektarů (3 procenta). V roce 1995 pak nová Rada parku, ve které poprvé zasedli společně zástupci obcí a vědecké komunity, přehodnotila zóny a rozhodla o zmenšení 1. zóny na 8822 hektarů (13 procent) a nárůstu 2. zóny na 56.907 hektarů (83 procent) a 3. zóny na 3301 hektarů (4 procent).

Tato čísla jsou důležitá, protože z mediálního obrazu je cítit, že vědci a ekologové jsou proti kácení na celé Šumavě, ale ve skutečnosti jde prakticky jen o třináct procent nejvzácnějších částí parku.

Ale zpět k počátkům krize. Z dnešních zpráv by se mohlo zdát, že kůrovec na Šumavě nikdy nebyl a teprve bezzásahový režim v posledních letech jej přiměl, aby začal s devastací zdejších hvozdů. Není to však tak dávno, kdy nenápadný brouk poprvé výrazně rozdělil českou veřejnost.

Když v posledních letech 20. století umožnil ministr Milan Kužvart tehdejšímu řediteli Správy Národního parku Ivanu Žlábkovi zasáhnout proti kůrovci ve vybraných prvních zónách, ekologové bili na poplach. V roce 1999 hnutí Duha dokonce zahájilo blokády Trojmezenského pralesa. Krátce na to se objevily první zprávy o mizení dřevní hmoty z centrálních částí parku. Upozornění Ivony Matějkové na odvozy kmenů ze Ztracené slati vrtulníkem se staly tématem investigativních pořadů ČT i Novy. Situace se částečně uklidnila až po odvolání ředitele parku Ivana Žlábka v roce 2003 a příchodu jeno nástupce Aloise Pavlíčka.

Podle vědců však toto nebyla zdaleka první "návštěva" kůrovce na Šumavě. Protože je kůrovec (nebo spíše kůrovci, protože jich je několik desítek druhů) nedílnou součástí každého lesního ekosystému s výskytem smrku, ze smrkového lesa jej dost dobře nejde "vyhnat". Za normálních okolností napadá především staré a oslabené smrky, zatímco zdravé stromy s dostatkem vláhy mu odolávají, ale při přemnožení - například po vichřici - dokáže způsobit velkoplošný rozpad stromového patra smrkového porostu.

Podle docenta Jaroslava Vrby z Biologického centra Akademie věd ČR ukazují pylové záznamy ze všech šumavských slatí, že k velkoplošným rozpadům smrčin působením kůrovce docházelo na Šumavě zhruba každých 180 až 200 let. Poslední takovou velkou kalamitou byla zřejmě pověstná klostermannovská "éra zlatého broučka" v 70. letech 19. století. Od té doby se na Šumavě lesníkům dařilo kůrovce kontrolovat a tlumit, protože byl porost mladý a broukovi do jisté míry odolával. "Jenže právě porosty tehdy zalesněné, jež byly navíc od poloviny 20. století oslabeny působením kyselých dešťů, dosáhly v době vzniku Národního parku Šumava mýtního věku, takže velké plochy šumavských lesů se staly velmi náchylnými k žíru kůrovce," upozornil Vrba.

Podle něj staří lesníci dobře věděli, že smrkový les musí vytěžit dříve, než by ho sežral kůrovec - proto mají hospodářské lesy obmýtní dobu 80 až 120 let. "V kombinaci s důslednou protikůrovcovou ochranou lesa je to obvykle dostatečný postup, který umožňuje úspěšné lesnické hospodaření. V extrémních horských podmínkách Šumavy, kde byly původní smíšené lesy v nižších polohách nahrazeny rozsáhlými smrkovými monokulturami, nemá - z pohledu lidí zvyklých na běžný hospodářský les - boj s kůrovcem ale dobré řešením," upozorňuje Vrba.

Popsaný režim je navíc možný v hospodářském lese, ale ne v Národním parku, notabene v jeho nejcennějších částech, kde těžbu upravuje Zákon o ochraně přírody a Správa, jako orgán ochrany přírody, musí o povolení žádat ministerstvo.

Spor o smysl parku

Předchozí vedení parku, po vzoru sousedního Bavorského národního parku, prosadilo v nejcennějších oblastech takzvaný bezzásahový režim. Podle vědců to přímo koresponduje se smyslem a posláním Národního parku chránit přírodu. "Národní park Šumava není hospodářský les, kde je hlavním cílem produkce kvalitního dřeva a ekonomického zisku. V hospodářském lese je tudíž prvořadá ochrana lesa (před kůrovci), v Národním parku pak ochrana přírody, to je ochrana druhů, stanovišť, ekosytémů a samovolných procesů v nich přirozeně probíhajících. Jako taková je s ochranou lesa těžko slučitelná," vysvětlil Vrba. Podle něj z platné legislativy, logiky věci a zonace parku vyplývá, že v "rozumně vymezených" 1. zónách musí mít přednost ochrana přírody, zatímco ochrana lesa před kůrovcem se musí efektivně uplatňovat kolem nich ve 2. a 3. zónách.

Krizová opatření - tak jak je deklaruje v médiích krizový ředitel Stráský, jeho komise expertů, mnozí politici a někteří lesníci - však podle Vrby počítají na celém území Šumavy včetně 1. zón s aplikací postupů vhodných pro hospodářský les, kde se všemi prostředky (včetně chemických postřiků) zasahuje proti přemnožení kůrovců, aby se minimalizovaly hospodářské škody v produkci dřeva.

Bezzásahovost, o které se horečně hovoří, je na druhou stranu trnem v oku především obcím v parku, lesníkům a místním hospodářům, kteří si stěžují, že kůrovci přelétají z napadených prvních zón do okolních lesů, které potom ztrácejí atraktivitu a užitečnost. Svaz obcí Národního parku Šumava opakovaně vyjádřil podporu Janu Stráskému ve snaze umožnit kácení v prvních zónách. Podle nich Šumava se svými suchými lesy už není atraktivní. Jádro problému ale může ležet i někde jinde.

Podle jednatele sdružení Šumava 21 a podnikatele ve dřevařské výrobě Jiřího Šticha byl bezzásahový režim pochybením od prvopočátku Národního parku. Nejdříve byl uplatňován na několika velkých kompaktních blocích, později vzniklo 135 různě velkých bezzásahových území. Tím sice došlo ke snížení celkové plochy bezzasahových území, avšak ke vzniku mnoha potenciálních ohnisek kůrovce.

"Na těchto rozdrobených plochách však bylo možno na základě výjimky Ministerstva životního prostředí proti kůrovci zasahovat," upozornil Štich. To se podle něj ale změnilo počátkem roku 2004 po nástupu "ekologického" vedení NP Šumava. "Nezasahování proti kůrovci, ani na ministerskou výjimku a rozhodnutí Bursíka z roku 2007, jsou pravé příčiny současného stavu Šumavy," soudí.

Podle Šticha jsou v současnosti bezzásahové zóny reálné tam, kde již byly všechny smrky kůrovcem sežrány a tyto plochy jsou dostatečně podrostlé mladým porostem nebo tam, kde smrk chybí a nehrozí tedy disturbance lesních porostů.
"Kácení - správně ochranná opatření proti kůrovci - se do vzniku NP Šumava provádělo v šumavských lesích běžně. Výsledkem byly zelené lesy, které byly hlavním důvodem, proč byl NP Šumava v roce 1991 vyhlášen. Není přece možné nechat kůrovce na 1/3 plochy NP Šumava množit a na zbývajících 2/3 plochy lesů ho likvidovat za cenu vykácených holin," argumentuje Štich.

Vědci z Jihočeské univerzity, kteří podporují bezzásahový režim, jsou podle něj flexibilní "vzhledem k tomu jak se lesní ekosystémy NP Šumava vlivem tlaku kůrovce mění". "Osobně jejich názory nepovažuji za vědecké ale pseudovědecké. Z NP Šumava si udělali obrovskou přírodní laboratoř, kde zkoumají za peníze daňových poplatníků jevy, které jsou lesníkům dávno známé a jsou obsahem výuky na lesnických školách," soudí Štich.

První zóna aneb stovka problémů

Bezzásahová území si nelze představit jako souvislou šišku nejvzácnějších lesů podél jihozápadní hranice. V takovém případě by likvidace kůrovce v sousedících oblasech těžbou nebo takzvanými lapáky byla podstatně jednodušší. Již od roku 1995 kritizují vědci povolení tehdejšího ministra životního prostředí Františka Bendy Žlábkovu vedení, aby rozparcelovalo 54 prvních zón o rozloze 22 procent plochy parku na neuvěřitelných 135 celků tvořících 13 procent plochy parku. Přestože se tak bezzásahová území celkově zmenšila, jejich členitá hranice s okolními lesy výrazně narostla.

"Vždy jsme poukazovali na to, že příliš mnoho celků s příliš dlouhými hranicemi neumožní NPŠ účinnou ochranu přírody a opakovaně doporučovali jejich zcelení do větších celků s co nejkratšími, jasně vymezenými hranicemi mezi 1. a 2. Zónou. Toto scelení by umožňovalo efektivní zasahování proti kůrovci. V druhých zónách jsme pak doporučovali účinná a včasná opatření, která by respektovala principy ochrany přírody," uvedl Vrba.

Zarážející proto je, že už od roku 2005 je připraven návrh na opětovné scelení 1. zón. Podle něj by mělo vzniknout 59 prvních zón o celkové rozloze 39 procent celkové plochy parku. Ve 2. a 3. zónách, které zahrnují většinu území, by se pak hospodařilo jako v lesích zvláštního určení. Dvacet procent rozlohy prvních zón je přitom v souladu s tehdejším usnesením Jihočeského kraje, o dalších devatenáct zažádali ekologové.

Podle ředitele Správy parku Jana Stráského je dohoda o zónaci Šumavy v současné době součástí přípravy zákona o Národním parku Šumava, který probíhá na Ministerstvu životního prostředí, a existuje hned nkolik modelů scelení bezzásahových území. "Osobně zastávám názor, že by se scelení některých ze 135 odělených ploch dnešní l.zóny za určitých předpokladů, které by vedlo zhruba ke zdvojnásobení dnešního rozsahu l.zón, mohlo provést," řekl Férovce Stráský.

Scelení zón je asi jediný bod, ve kterém se s vědci shoduje i Štich. "Ovšem představa, že se bude zasahovat jen na jejich styku s II. zásahovými zónami, je scestná a nerespektuje bionomii kůrovce. Kůrovec se běžně šíří i na kilometry vzdálené lokality a samozřejmě hranici I. a II. zóny nerespektuje. Je-li ovšem cílem této skupinky vědců, aby i zbývající lesy nových scelených bezzásadových zón sežral kůrovec a okolo nich se do hloubky až několika kilometrů vykácely holiny, pak je jejich požadavek správný," uvedl Štich.

Podle profesora Mendelovy univerzity v Brně Radomíra Mrkvy není bitva o Národní park vědeckým sporem, ale spíše záležitostí ideologického střetu, či politických ambicí. "Navrhuje se proto ponechat území, kde již došlo k uhynutí lesa, včetně bývalého území prvních zón, okamžitému bezzásahovému režimu (mimo regulaci početnosti zvěře). Vytvořit novou druhou zónu, kde by se postupovalo uvedeným způsobem (přidáváním původních nesmrkových dřevin a ohniskovým kácením napadených stromů - poznámka redakce) při rekonstrukci původního lesa, který by se postupně uvedl také do bezzásadového režimu. Třetí zóna by zůstala v dosavadním rozsahu," uvedl Mrkva pro Férovku.

Kácet nebo nekácet

Jak je z dosavadního materiálu zřejmé, otázka kácení není spojena s celou Šumavou, kde se dřevo těží běžně, ale s prvními zónami parku. "Na tom, že proti kůrovci je třeba zasahovat, panuje všeobecná shoda. Neshody vznikají při jednání o způsobu, jak a kde zasahovat," upozornil Vrba. "Dlouhodobě jsme podporovali bezzásahový režim na zhruba 25-30 procentech území NPŠ, tak jak byl stanoven v plánu boje proti kůrovci po orkánu Kyrill v roce 2007. Zároveň ale odborníci ve vědecké sekci opakovaně kritizovali ne vždy správně a důsledně prováděná protikůrovcová opatření Správou NPŠ," vysvětlil.

Že se na Šumavě kácí o sto šest lze vyčíst z tabulky nahodilých těžeb, včetně kůrovcových. Zatímco v roce 2008 se vytěžilo 116 tisíc kubíků kůrovcového dřeva, v roce 2009 to bylo již 298 tisíc kubíků a vloni rekordních 347 tisíc kubíků. Přitom v desetiletí před založením parku nedosáhl objem kůrovcové těžby ve svém maximu ani poloviny této hodnoty a Pavlíčkovo vedení si v roce 1996 "dovolilo" maximálně 187 tisíc kubíků. Podle Mrkvy se odhaduje, že hmota ponechaných uhynulých souší v posledních třech letech činí asi 1,128 miliónu kubíků.

Kácet lze přitom několika způsoby. Prvním je tradiční pokácení stromů a jejich odvezení z místa na zpracování. Vědci ale upozorňují, že podobným "odřezáváním" ze souvislého lesního porostu se obnažují další řady stromů, které jsou potom při náletu nové generace lýkožrouta první na řadě. Podmínkou pro takovou těžbu je tak dobré načasování. Stromy se musí vytěžit ještě před jarní migrací, aby jedinci, kterým se říká dospělci, nestihli přeletět a napadnout další stromy. Podle Vrby je otázka, zda je člověk o krok před nebo za "kůrovcem", klíčová. Při pozdním odvozu stromů je totiž efektivita nulová.

Jiným způsobem kácení je kácení zdravých stromů na takzvané stromové lapáky. Kmeny se ponechají na místě, aby působily jako první lákadlo pro kůrovce. Ten si pak v ideálním případě vybere je a ne vzrostlý les. "Pokud je jejich počet dostatečný, jsou správně umístěny a posléze včas odvezeny, je efektivita vysoká," soudí Vrba.

Podle Mrkvy jsou ale migrace rojivců možné až na vzdálenost mnoha kilometrů a lapáky tak nejsou vždy účinné. "Pokud se podaří tlumit účinnost všude tam, kde se lýkožrout množí, může dojít k potlačení gradace za 3 až 5 let," připoměl.

Spor o kolik

Kácet se na Šumavě bude v každém případě, rozsahy těžeb ale zatím nejsou známé. Podle informací Správy parku je v současné době v oblastech, kde se těžit může, asi tisícovka stromů napadených kůrovcem. V bezzásahových oblastech jsou potom deseti až statisíce takových stromů. Podle Stráského zatím ale rozhodnutí o prvních zónách nepadlo. "...odhad těžby v jakémkoliv rozsahu v této chvíli nemáme," řekl ředitel Férovce v pátek 8. dubna.

Podle Šticha je situace v parku již od orkánu Kyrill v roce 2007 velmi vážná a rozhodnutí tehdejšího ministra životního prostředí Martina Bursíka o nezpracování asi 150.000 kubíků kalamitního dříví (Štich: ve skutečnosti zůstalo nezpracováno mnohem více) nastartovalo kůrovcovou kalamitu, kterou Šumava od doby Klostermanna nepamatuje.

Vrba ale před "Krizovým managementem" navrhovaným současným vedením parku varuje. Podle něj "zcela zřetelně směřuje k nevratným ztrátám z hlediska ochrany přírody a k likvidaci národního parku jako velkoplošného území s nejvyšším stupněm ochrany". "Pokud tedy ministr Chalupa krizový plán schválí (tj. poskytne Správě výjimku ze zákona č. 114/1992 Sb., jako kdysi Kužvart), přijme odpovědnost za poškození nejcennějších stanovišť, degradaci a znehodnocení celého NPŠ," upozornil Vrba s tím, že není možné "dva roky bojovat s kůrovcem a potom se vrátit k ochraně přírody...", protože navrhované zásahy způsobí nevratné a nenahraditelné škody, které budou v území výrazně patrny po dobu mnohem delší nežli jedno století. "Určitě nezamezí tomu, aby Šumava "vypadala jako plocha pro pěstování vánočních smrčků...", spíše naopak," soudí.

Zase ty peníze

Kácení má pochopitelně i svou ekonomickou stránku. Zatímco některé ekologické organizace obviňují Správu parku z pokusu o tunel na šumavské dřevo, Svaz obcí Národního parku Šumava v jednom ze svých posledních prohlášení z plných plic obvinil ekology, že jim nevadilo drancování lesa v uplynulých letech. "Obyvatelé šumavských obcí mají plné právo se ptát, kde jsou čtyři miliardy korun za vytěžené šumavské dřevo? Proč různým rádoby ekologickým iniciativám, nevadilo masové ničení šumavských lesů, které vedlo k rekordnímu kácení, za minulého vedení parku. Nebo snad šíření kůrovce bylo podporováno záměrně, aby těžby mohly být tak vysoké?," uvedl v prohlášení předseda svazu Jiří Hůlka.

Podle něj lidé ze Šumavy z peněz neviděli ani korunu a v infrastruktuře Šumavy "se jistě neobjevily". "Kdyby alespoň část z těchto peněz měly k dispozici Jihočeský a Plzeňský kraj, tak by nyní neměly problémy s opravou rozbitých silnic. Silnic, na jejichž devastaci se vysokou měrou podílely i náklaďáky dennodenně odvážející dřevo ze Šumavy," připoměl.

Férovka se proto podívala do hospodaření parku. Podle ročenky Správy NP Šumava se v roce 2009 ze druhých zón vytěžilo 296.581 kubíků dřeva a dalších tisíc kubíků napadených stromů se pokácelo v první zóně. Celkové tržby parku pak v tom samém roce dosáhly 314,821 miliónu korun. Vzhledem k průměrné ceně smrkového dřeva, která se v posledních letech drží kolem 1000 až 1200 korun za kubík, zdál by se poměr odpovídající. Podle stejné tabulky pak onoho roku Správa parku vydala 321 miliónů korun za Služby a dalších 130 miliónů za osobní náklady. Celkem tak včetně provozní dotace téměř 294 miliónů korun hospodařila s patnáctimilionovým ziskem. Údaje za loňský rok se Férovce nepodařilo získat, Správa parku přestala na internetové úřední desce hospodářské výsledky publikovat.

Zisky za dřevo ale podle některých kritiků mohly být mnohem vyšší. Ve vysokohorských oblastech Šumavy totiž dřevní hmota nezřídka dosahuje takzvané rezonanční kvality, za kterou kupci platí až několikanásobně více, než za běžnou smrčinu.

Iniciativa ŠumavaPro navíc upozorňuje na způsob zadávání kůrovcových těžeb lesnickým firmám. Zatímco v současné době funguje mnohými vyzdvihovaný elektronický systém minitendrů LesIS, podle mluvčího platformy Miroslava Kohela existují náznaky, že by nové vedení mohlo tento průhledný systém chtít zrušit. To Férovce naznačil i samotný Stráský: "Dlouhodobý a známý způsob prodeje dřeva bychom rádi od dalšího čtvrtletí upravili v zájmu větší transparentnosti a podpory zaměstnanosti na Šumavě," uvedl.

Lesis byl přitom podle Kohela jedním z důvodů, proč měl park získat prestižní diplom Rady Evropy. O diplom zažádala vloni ČR prostřednictvím Ministerstva životního prostředí a Rada skutečně potvrdila, že by jej Šumava mohla získat. Podle zprávy ČTK s odkazem na informace Hnutí Duha měl ale Stráský diplom nedávno odmítnout. Jeho podmínkou bylo totiž schválení plánu péče na příštích deset let a rozšíření bezzásahových zón na 30 procent parku. Zástupci Hnutí Duha v té souvislosti hovořili o ostudě pro ČR.

Štich ale na varování vědců ohledně ztráty mezinárodní prestiže nevěří. "Straší tím veřejnost. Národních parků je podle kritérií IUCN několik kategorií. O přeřazení NP Šumava ze II. do IV. nebo V. kategorie se zmiňuji i emisaři ve zprávě z mise IUCN v NP Šumava z roku 2002," řekl Férovce. Podle něj bezzásahový režim, tak jak je aplikován v NP Šumava, nezná žádná česká právní norma a byl zaveden jen správním rozhodnutím. "Mimojiné porušuje mnoho mezinárodních ujednání a úmluv, kterými je Česká republika vázána; porušuje i právní normy našeho státu. Bezzásahovost nám není žádnou mezinárodní organizací nařizována, vnucována nebo vyžadována. IUCN nám ji jen doporučila," dodal Štich.

Sázet či nesázet?

Rozdílný pohled mají zastánci kácení a ekologové i na způsob, jak znovu na Šumavě vypěstovat nový les. Někteří vědci zastávající bezzásahový režim poukazují na to, že si příroda prostřednictvím takzvané autoregulace pomůže sama. Pod nevzhledně vypadajícími lesy suchých smrků totiž skutečně vyrůstají mladé stromky. Rozdíl lze vidět třeba při pohledu z Plechého na holinu na rakouské straně v hospodářském lese kláštera Schlägl, kde bezzásahová politika platí již od devadesátých let.

Také na české straně Šumavy k podobnému samovolnému zalesňování dochází. Nelze si ale představovat jednolitý pás pravidelně rostoucího hospodářského lesa. Množství mladých stromků se oblast od oblasti liší. Podle monitoringu, který Správa Národního parku provádí již několik let, je průměrná hustota zalesnění takzvaných "porostů bez aktivního managementu" asi 5000 kusů na hektar, což je podobné, jako při kontrolované výsadbě. Hustota ale osciluje mezi nulou a 35 tisíci stromky na hektar. Z loňských výsledků vyplývá, že zcela bez uchycených stromků je jen osm ze 160 ploch.

Někteří vědci navíc argumentují, že kvalita takového podrostu je mnohem vyšší, než kdyby je člověk na místo hromadně vysadil. Je to jednak různorodostí věku stromků a také tím, že vyrůstají na podloží, kterému popadané tlející stromy dodávají množství živin a chrání jej před přímým sluncem a zaplevelením trávou.

Mrkva přesto upozorňuje na důležité úskalí: Tam, kde se les obnovuje sám, obnovuje se pouze smrk a ne další původní dřeviny. "Buk prakticky nemigruje, pionýrské dřeviny stačí konzumovat zvěř. Tam kde obnova nezapočala, bude sukcese velmi pozvolná," vysvětlil. Ideální by proto podle něj byla kombinace doplňování nahodilého smrkového podrostu dalšími dřevinami.

"Lesy, zejména horské lesy jsou významnou složkou přirozené akumulace vod. Jsou významné i jako činitel klimatický, půdoochranný a podobně. Pokud budeme chtít aby šumavské lesy tyto funkce plnily opět co nejdříve, bude nutné zalesňovat nejen holiny ale i značné množství suchých lesů v I. zónách," soudí Jiří Štich. Podle něj byla jedním z cílů zřízení parku i umělá přeměna smrkových monokultur v lesy s přirozenou druhovou skladbou (jedle, javor, buk, jilm) tam, kde byla tato přirozená skladba v minulosti změněna. "To se však netýká takzvaných horských a podmáčených smrčin, které byly vždy prakticky čistou smrčinou," vysvětlil.

Plošné sázení má podle vědců několik úskalí: vytváří většinou les stejného stáří, který bude za dalších 150 až 200 let, pokud bude stát, ideálním kandidátem na příští kůrovcovou kalamitu. Zároveň předpokládá předchozí těžbu a pohyb těžké techniky v terénu. Dopravní prostředky mohou nejen nenávratně poničit ekosystém, ale současně obnažit povrch holin. Na ty se potom ve velkém uchycuje tráva, která brání růstu stromků.

V neposlední řadě ale nové sazenice také stojí peníze. Férovka má informace, že kácení na Šumavě dosáhlo v minulých letech takových rozměrů, že si park sám již nedokáže vypěstovat dostatek vlastních sazenic. "Přestože školky patřící Správě parku fungují na maximum, nestačí potřebu pokrývat," řekl Férovce zdroj z Národního parku. Správa byla proto vloni nucena vyhlásit výběrové řízení na dodavatele sazenic. Letos stejné výběrové řízení vyhlásila znovu, ale minulý týden jej zrušila, protože se přihlásili pouze dva zájemci.

Šumava turistická

Všechno, co bylo doposud řečeno, asi již představitelé šumavských obcí slyšeli. Jejich pohled je ale z úplně jiné strany. Zajímá je přínos parku pro samotné obyvatele. Zatímco v devadesátých letech hrdost z vyhlášení národního parku převyšovala důsledky praktických omezení hospodaření v něm, nyní se zdá, že obce již nemají trpělivost. Od Stráského, stejně jako od vedení Jihočeského kraje, očekávají, že se postarají, aby Šumava byla turisticky atraktivní.

"Slibovali nám tehdy prosperitu a rozkvět turistického ruchu. Výsledkem jsou však kůrovcem zničené lesy v okolí Plešného jezera a jinde. Jsme rovněž zklamáni z toho, že na místo rovnoprávného dialogu jsme byli svědkem totalitních praktik minulých vedení Národního parku Šumava. I z toho důvodu jsme společně se Svazem obci NP Šumava přivítali změnu ve vedení Správy Národního parku a věříme tomu, že názory demokraticky zvolených zastupitelů šumavských obcí už nebudou přehlíženy," uvedl v tiskovém prohlášení Svaz obcí Lipenska, opět podepsaný starostou Horní Plané Jiřím Hůlkou.

"Obce okolí Lipenska, zároveň podporují rozhodnutí ředitele Správy Národního parku Šumava Jana Stráského a jeho odborného a vědeckého týmu při řešení kůrovcové kalamity. Vždyť kůrovcem zničené lesy odrazují turisty a tím také poškozují ekonomiku zdejších obcí. Nastal proto čas k zastavení kůrovcové kalamity," dodal.

Představitelé obcí argumentují i tím, že Šumava byla kdysi mnohem lidnatější, ale nyní vymírá a ochranářská omezení brání jejímu dalšímu rozvoji. Tomu nasvědčují i data vydaná ve Sborníku Lokální rozvoj na Šumavě. Zatímco na konci 19. století žilo na území 22 obcí, které v současnosti zasahují na území NP Šumava, celkem více než 61.000 obyvatel, v současnosti žije ve stejně vymezeném území pouze méně než 17.000 obyvatel. Více než trojnásobek obyvatel byl ale v území mnohem více rozptýlen do velkého množství malých sídel. V současnosti je obyvatelstvo koncentrováno do několika největších obcí. Tehdejší hustota zalidnění dosahoval více než 48obyv/km2, zatímco nyní je hustota zalidnění trvale bydlícího obyvatelstva pouze 13 obyv/km2.

Ještě větší úbytek obyvatel zaznamenaly obce, jejichž celé správní území leží na území NP Šumava. "Zatímco v obcích Kvilda, Stožec, Horská Kvilda, Modrava, Prášily, Srní byla hustota zalidnění v roce 1890 více než 32 obyvatel na km2, tak v roce 2001 se tento ukazatel pohybuje pouze kolem 2 obyvatele na km2," uvádí sborník.

Jiří Štich ale upozorňuje, že Šumava zřejmě již nikdy nebude vypadat tak, jako před třiceti lety a to kvůli vývoji podnebí. "Antropické zatížení lesů, zejména vyspělé střední Evropy, bude pravděpodobně neustále stoupat. Pokud jsou reálné předpovědi o globálním oteplování, byť s minimálním přispěním člověka, budou podmínky pro smrk v n.v. Šumavy méně příznivé, než tomu bylo před 20 nebo 30, respektive před 200 lety. Ostatně, s určitými výkyvy v řádech desítek až stovky let, se od poslední doby ledové (skončila cca před 10 000 lety) neustále otepluje," upozornil.

Kudy kam?

Jaká jsou tedy řešení? Podle Vrby zkušení lesničtí ekologové už v polovině 90. let upozorňovali, že na Šumavě jsou možné jen dva scénáře: buď se horské smrčiny nechají v bezzásahovém režimu a rozpadlý les se obnoví přirozeně a zadarmo (viz zkušenosti z NP Bavorský les i bezzásahových zón NPŠ), anebo boj s kůrovcem stejně skončí rozsáhlými holinami, které se budou nákladně a opakovaně zalesňovat, což podle něj dokazují zkušenosti z Krušných hor, Jeseníků a Beskyd.

Podle Mrkvy je tu ale ještě "lesnická" koncepce, která usiluje o to, aby předmětem ochrany byly hlavně přirozená lesní společenstva, adekvátní tomu kterému stanovišti. A pokud se nedochovala, mělo by se dlouhodobým managementem usilovat o jejich obnovení pomocí vnášení chybějících druhů dřevin, hlavně buku a jedle a vytvářením věkové struktury. "To ovšem předpokládá zachování porostního prostředí. Proto je třeba kůrovce utlumit a pod stávající smrčiny vysazovat (podsévat) původní druhy dřevin, tlumit početnost zvěře a hlavně pracovat v delších časových parametrech," upozornil profesor.

Podle Šticha je situace na Šumavě řešitelná je velice obtížně. "Obávám se, že je již pozdě. Nejcennější lokality NP Šumava jsou převážně holé kopce s pahýly suchých stromů tam, kde se proti kůrovci nezasahovalo, nebo vykácené holiny tam, kde se proti kůrovci muselo zasahovat, aby se alespoň částečně zpomalilo tempo postupu kůrovcové kalamity. Řešení je jediné: okamžitě začít činit účinná opatření proti šíření kůrovce na celém území NP Šumava bez rozdílu zda jde o I. či II. zóny. A při tom doufat, že v příštích několika létech nebude počasí přát vývoji kůrovce," dodal.

Do jaké míry budou kroky parku podřízené odbornému vedení je otázkou. Obrovský tlak, který na Správu vyvíjí nejen starostové obcí, ale i mnoho předních českých politiků, bude vyžadovat silné nervy. Ještě více je budou ale zřejmě potřebovat vědci, protože jejich názor v rozhodování o parku s příchodem Stráského výrazně ztratil sílu. V reakci na zrušení vědecké sekce Rady parku její členové rezignovali.

www.ferovka.cz