ŠUMAVA - 04.12.2010 09:46

Více než půl tisíciletí starý pařez našli lesníci v rámci projektu, který po několik let zkoumal stáří stromů v oblasti, aby mohl určit jejich původ. Celých 513 let starý strom stával v Boubínském pralese. Zajímavé na něm bylo, že jeho obvod kmenu byl paradoxně užší, než u mnoha mladších stromů. Výsledky publikovala správa parku na svém webu.

Odborníci zjistili, že přestože šumavské lesy vypadají stejně staré, převažují mezi nimi lesy různověké. Ve 29 procentech lesů jsou stromy, kde rozdíl mezi nejmladším a nejstarším stromem je více jak 80 let. Navíc průzkum na mnoha místech vyvrátil pravidlo, že čím je strom větší, tím je i starší. Existují místa, ve kterých menší smrky z podrostu jsou stejně staré nebo starší, než velké smrky z nadrostu. Extrémem se stal strom starý 280 let, jehož pařez měl průměr 30 centimetrů i výše jmenovaný nejstarší 513 let starý strom z Boubínského pralesa s tloušťkou pouze 67 centimetrů.

Dále ekologové zjistili, že jsou na Šumavě stále potomci původních lesů, či pralesů. Plných 12 procent pařezů patří stromům, jejichž věk překročil 150 let. Další asi dvě procenta stromů starších 200 let nejsou při skutečném množství asi 40 miliónů vzrostlých stromů rostoucích na Šumavě také zanedbatelným číslem. "Tyto stromy nerostou jen v přírodních lesích, rezervacích a I. zónách, ale často i v běžných hospodářských lesích," upřesnila Pavla Čížková, ekoložka z oddělení Ekologie lesa Správy NP a CHKO Šumava.

Ekologové monitorovali věkové struktury lesa na kalamitních holinách a na pařezech po úmyslných těžbách na celé Šumavě od července 2007 do letošního července. Skutečný věk stromů odečítali na 840 místech a na téměř 10.000 pařezech. Minimální věk odhadovali na základě průměrné šířky letokruhů daného pařezu, místa pak vybírali pokud možno uvnitř kompaktních a stejnorodých porostních skupin, aby vyloučili vliv okrajového efektu a prosvětlení. Průměrná šířka letokruhů činila 2,47 milimetrů, maximální 10,65 milimetrů a minimální 0,17 milimetru.

Lesnické mapy byly doposud hlavním zdrojem informací o věku lesa. Jednotlivé porostní skupiny jsou zde rozděleny barvou podle 20letých věkových tříd. Na zachycení skutečného věku šumavského lesa však dvacetiletá kategorie nestačí. Mnohé mapy nedávají přesný obraz a nezohledňují odchylky ve schopnostech růstu jednotlivých stromů. Extrémním příkladem je lesní porost zařazený lesnickou mapou do kategorie 80 až 100 let, ale ve skutečnosti je tvořen stromy starými 110 až 290 let.

"Věková struktura všech zjištěných pařezů naznačuje, že šumavské lesy mají blíže k lesům samovolně vzniklým na opuštěné zemědělské půdě, než k pralesům nebo vysázeným kulturám. Pro šumavské lesy je typické, že v nejhojnější mladší generaci stromů jsou přítomny rozptýleně stromy starší, výjimečně až značně staré (například přes 200 let). Naše lesy jsou, tedy pokud jde o věk, nesmírně rozmanité," dodal vedoucí sekce Správy CHKO Šumava Pavel Hubený.

das