ČESKÉ BUDĚJOVICE/PRAHA - 15.02.2011 08:12 - Aktualizováno: 15.02.2011 08:42

Vědci z Jihočeské univerzity, kteří se na přelomu let 2008 a 2009 podíleli na průzkumu Vladislavského sálu na Pražském hradě, objevili v prachu pod podlahou vůbec nejstarší dochované zrnko kávy ve střední Evropě. Jeho původ datují do 16. století, tedy o století dříve, než se všeobecně přisuzuje příchod tohoto nápoje do Evropy. O výsledcích průzkumu informoval tým JČU tento víkend na Konferenci o enviromentální archeologii v Brně. Regionální noviny se na další detaily zeptaly archeobotaničky Jitky Kosňovské, která na univerzitě pracuje pod vedením Jaromíra Beneše.

RN: Kdy průzkum ve Vladislavském sále probíhal a kdo se ho účastnil?

JK: Průzkum probíhal od listopadu 2008 do února 2009 a byl v plné režii vedoucího výzkumu Pražského hradu Jana Frolíka z Archeologického ústavu AV ČR, Praha v.v.i.

RN: Jak průzkum probíhal? Jak lze vůbec stopy rostlin po staletích zajistit?

JK: Jednalo se o rekonstrukci historické dřevěné podlahy (restaurování a oprava dřevěných desek, výměna podkladových trámů). Pod podlahou byla jemná suchá písčitá výplň s velkým množstvím pilin a slámy, tvořící tzv. klenební zásypy, které sloužily především jako izolace. Obsahovaly překvapivé množství artefaktů např. ručně malované karty. Jedna dokonce obsahovala i letopočet 1580, což umožnilo datovat spodní hranici nálezu, hrací kostky, závaží vah, rukopisy atd. Abychom zjistili stopy rostlin, byla část klenebních zásypů proseta přes síta a pak už jsme se mohli těšit z nepřeberného množství skořápek ořechů, pecek třešní, broskví, švestek apod. Rostlinný materiál byl dlouhodobě uchován v suchých podmínkách, nedošlo tedy k jeho rozložení ani poničení.

RN: Jaké rostliny jste v prostoru sálu identifikovali?

JK: Jelikož se v prostorách sálu konaly nejrůznější slavnosti, trhy a hostiny, odpovídalo tomu i velké množství nalezených rostlin. Můžete si představit např. pestré ovocné mísy, po kterých zbyly pecky broskví, třešní, švestek, jablek, hrušek nebo hroznového vína. Po bohatém sortimentu potravin nabízených na tehdejších trzích máme zaznamenané např. olivy, pistácie, mandle, burské oříšky, jedlé kaštany apod.

RN: Již předem jste avizovali, že mezi nimi byla i káva. Do jaké doby se vám ji podařilo datovat a odkud se do Prahy dostala?

JK: Ano, mezi unikátní nálezy bezesporu patří i jediné zrnko kávy, které bylo nalezeno společně s ostatními nálezy ve vrstvě datované do 16. století. Odkud se zrnko dostalo do Prahy zatím přesně nevíme. Podle písemných pramenů se káva objevila v Evropě až v 17. století, nicméně zahraniční i zaoceánské obchodní cesty běžně fungovaly i v 16. století, proto není pochyb, že se káva dostala do Prahy z oblasti, kde je její původní domovina. Máme v plánu izotopovou analýzu, která by na základě složení a poměrů izotopů mohla původ zrnka kávy objasnit.

RN: Jak brzké je užívání kávy na Pražském hradě v kontextu evropském a světovém?

JK: Nález kávy ve Vladislavském sále je jediným záznamem ve střední Evropě, proto ho zatím nemůžeme srovnávat s jinými reálnými nálezy. Můžeme se opírat pouze o literaturu, která zmiňuje první kávový nápoj již v 10. století v Arábii. K většímu šíření kultu pití kávy zřejmě dochází až v 15. století, kdy se káva ze své domoviny (Etiopie) rozšířila na Blízký východ. V 16. století se káva pěstovala už v Indii a na Jávě, v 17. století pak v Surinami, odkud se dostala do Francie a posléze se rozšířila po celé Evropě. K šíření kávy v centrální Evropě bezesporu přispělo i turecké obléhání Vídně v roce 1683, kdy po jejich porážce zůstaly v okolí města vojenské zásoby, včetně kávy. Z těchto zásob čerpal Georg Franz Koltschitzki, když v roce 1685 otevřel první kavárnu ve Vídni. V Praze byla první kavárna otevřena až v roce 1714.

RN: Jak se lišilo tehdejší zpracování kávy od dnešního?

JK: Než se z kávových zrn stal lahodný nápoj, jako ho známe dnes, uplynula dlouhá doba. Lze se jen domnívat, jak si lidé s novou rostlinou poradili. Podle písemných pramenů se dovídáme, že povzbudivých účinků kávy si v 8. století v Egyptě všiml pastevec koz, když shledal své stádo příliš živé a energické. Vyzkoušel příznivé účinky kávy i na sobě. Jeho neutuchající energie fascinovala opata z nedalekého kláštera, který označil rostlinu za ďábelskou a vhodil zrnka kávy do ohně- což byl klíčový akt, kdy příjemná vůně pražící se kávy rozpustila opatovu nedůvěru a shledal kávu jako užitečnou plodinu. Po několika experimentech s pražením, mletím a mísením kávy s vodou vznikl nám známý lahodný nápoj.

RN: Dá se vyvozovat, zda káva byla již ve svých počátcích tak oblíbená?

JK: Po objevení účinků kávy byla určitě hojně využívaná a jako exotická rostlina nemohla chybět na žádném šlechtickém ani královském sídle. Názory na černý nápoj byly však rozdílné a někomu bylo nepříjemné až nechutné pít černou hořkou věc. O oblibě a míře pití kávy se tedy opět můžeme jen domnívat.

RN: Pokud jste se zabývali také náznaky kultury pití kávy, lze říci, zda lidé tehdy ke kávě pojídali také nějaké další pochutiny a doplňky?

JK: O pochutinách spojené s pitím kávy se můžeme také jen dohadovat, žádné konkrétní záznamy ani nálezy nemáme. Podle mne to bude dosti podobné jako dnes. Hořká káva je úzce spjata s konzumací něčeho sladkého a nepochybuji, že dříve tomu bylo jinak. Cukrovinky ve Vladislavském sále určitě byly vybrané a podobné těm dnešním-od mandlí v cukru po různé sladké pokrmy.

RN: Někteří pijáci kávy si dnes do ní přidávají mléko nebo smetanu. Je to tak od prvopočátků?

JK: Z nálezu jediného zrnka kávy lze jen těžko říct, jakou podobu měla káva krále Rudolfa II. Určitě šlo i o vkus a chuť pití kávy jednotlivce stejně jako je to dnes.

Děkujeme za rozhovor

das