ČESKÉ BUDĚJOVICE - 16.03.2012 08:32 - Aktualizováno: 16.03.2012 08:36

Český rozhlas České Budějovice pořídí v sobotu 17. Března od 14 hodin nahrávky hlasů zvonů, které jsou zavěšeny v Černé věži v Českých Budějovicích. Stane se tak v rámci dlouhodobého projektu Hlasy jihočeských zvonů, jehož cílem je pořídit dokumentaci zvonového inventáře v Českobudějovické diecézi na počátku třetího tisíciletí.

Vlastní pořizování zvukových záznamů zvonů bude zahájeno krátce po 14. hodině. Nejdříve budou nahrána sólová vyzvánění, pak přijdou na řadu různé kombinace souzvuků. Centrum jihočeské metropole tak bude mít velmi neobvyklý zvukový kolorit, který může s krátkými pauzami trvat dvě až tři hodiny.

Nahrávka jednotlivých zvonů na Černé věži ani jejich různých kombinací společného vyzvánění nebyla zatím v novější době pořízena. Na vlnách Českého rozhlasu České Budějovice bude mít premiéru letos o velikonočním týdnu. Přiřadí se tak nejen k dosud natočeným zvonům z tří budějovických kostelů sv. Jana Křtitele a Prokopa, sv. Jana Nepomuckého a sv. Vojtěcha, ale i k dalším 500 zvonům ozývajících se v 210 jihočeských městech a obcích, jejichž hlas je již zachycen v rozhlasovém archivu.

Českobudějovická kampanila zvaná Černá věž je samostatně stojící zvonicí italského renesančního typu a byla postavena v letech 1549–1577 třemi různými italskými staviteli. Sdružuje v sobě funkci městské věže i kostelní zvonice při katedrálním chrámu svatého Mikuláše.

Ve dvou zvonových patrech Černé věže a ve střešní báni je dochován významný soubor sedmi památných zvonů z časového rozmezí 1630–1723, doplněný nejnovějším zvonem pořízeným roku 1995. Základem souboru se (po prasknutí starého velkého zvonu z roku 1507) staly čtyři nové zvony z roku 1723, které ulil nejvýznamnější barokní rakouský zvonař Silvius Kreuz, jenž měl svou dílnu v Linci a zvony dodával na území Horního Rakouska i do jižních Čech. Už roku 1705 ulil pro Černou věž malý zvon umíráček, který je dnes umístěn zcela nahoře v lucerně věžní báně.

V roce 1723 českobudějovická městská rada uspořádala konkurs na ulití nových zvonů. Zakázka byla poté zadána lineckému zvonaři Kreuzovi, protože „byl nejznámější a mohl se zaručit kaucí“, jak uvádějí dobové prameny. Kreuz zřídil v Českých Budějovicích dočasnou zvonařskou dílnu. Nejdříve v ní ulil největší zvon Svatý Mikuláš (zvaný dnes Bumerin) a z následující tavby vzešla trojice dalších zvonů, ulitá u příležitosti pražské korunovace císaře Karla VI. na českého krále. Zvony mají jména Oktáva, Poledník a Marta. V první světové válce byl Poledník rekvírován (naposledy zvonil 7. března 1917), ale zbylá trojice zvonů se dochovala dodnes. Tyto tři zvony doplňuje zvon Stříbrný, zavěšený v lucerně střešní báně, a dále malý zvon Maria.

Zvony Silvia Kreuze jsou vůbec největším a nejcennějším dochovaným souborem od tohoto zvonařského mistra, a to v Čechách i v Rakousku. Zvon Bumerin je největším zvonem v Českobudějovické diecézi. Jeho zvukomalebné jméno je rodu ženského a upomíná na jeho hluboký, dunivý hlas. Při průměru 182 cm a hmotnosti téměř 3500 kg se zvon ozývá hlavním tónem a0. Velikostí se mu blíží nejvíce velký zvon zavěšený v poutním kostele v Nepomuku a dále zvony ve Vodňanech a Táboře. Bumerin nese na svém plášti barokní reliéfy Panny Marie, sv. Mikuláše jako patrona místního kostela, dále římského mučedníka a patrona Českých Budějovic sv. Auraciána, a také sv. Donáta, ochránce proti bouřím a bleskům. Svým jménem budějovický zvon Bumerin upomíná na svého většího jmenovce, zavěšeného v katedrále sv. Štěpána ve Vídni.

Celý soubor zvonů zůstal až do roku 1995 na ruční zvonění. Tento způsob rozeznívání zvonů je už dnes ve středoevropském kontextu unikátní tradicí, sousední Slovensko ho dokonce v loňském roce vyhlásilo za nehmotné národní kulturní dědictví. Snad se k ručnímu zvonění i České Budějovice alespoň v případě některých zvonů v budoucnu navrátí.

arm