ŠUMAVA - 22.01.2014 07:56

Jak hluboký vliv mohou mít lidské politické hranice na přírodu a živočichy ukazuje nejnovější studie, která sledovala jeleny na Šumavě po několik let a mapovala jejich pohyb. Jedním z velmi překvapivých závěrů je, že jeleni mají dodnes zakódovanou polohu bývalé železné opony, jež oddělovala socialistické Československo od kapitalistického západu. Při svých toulkách po Šumavě jeleni dojdou přesně do míst, kde býval ostnatý drát, dále se však už neodváží. O studii informovala Správa Národního parku Šumava.

"Jeleni na české straně Šumavy chodí přesně do míst, kde dříve stály dráty, které byly před státní hranicí. Stejně je to s německými," potvrzuje měření bývalý vedoucí telemetry týmu šumavského parku a autor výzkumu Pavel Šustr. V praxi to znamená, že němečtí jeleni chodí na pastvu do našeho vnitrozemí, ti čeští do Německa ale nikdy nepřijdou, protože dráty označující naší státní hranici byly daleko před ní.

Zda by podobné jednání mohlo být pro jeleny rizikem v případě nebezpečí na jedné nebo druhé straně, autor neuvádí.

Rozsáhlý projekt na Šumavě trval od roku 2005 do roku 2011 a studoval pohyb, aktivity a chování jelenovitých žijících na území Národního parku Šumava. Výzkum jelenovitých na Šumavě přinesl celou řadu zajímavostí a nových vědeckých poznatků, které jsou významné i v evropském měřítku. "Šumava společně se sousedním Bavorským lesem představuje jedno z posledních území ve střední Evropě, kde ještě zůstalo místo pro velká zvířata, která zde dokáží přežít, najít zde dostatek prostoru pro potravní nároky i jiné aktivity a kde jejich počty jsou dostatečné k dalšímu udržení populace," napsal Pavel Šustr v úvodu nové knihy.

Celoroční sledování, kdy měla zvířata na krku upevněné speciální obojky, umožnilo vědeckým pracovníkům Správy NP a CHKO Šumava načerpat detailní informace o životě jelenovitých během celého roku.

Výzkum mimojiné zjistil, že jelen evropský na Šumavě potřebuje teritorium v průměru 60 km2 a meziročně shodné území opakovaně využívá v po sobě jdoucích letech. Populace jelenů a laní se pak dělí na sezónní migranty a usedlé jedince.

Srnec obecný potřebuje ke svému životu na Šumavě výrazně menší území než jelen, řádově jednotky km2. Občas ale podniká dálkové přesuny za účelem hledání nových teritorií. Nejdelší takový zaznamenaný přesun sledovaného srnce měl přes 60 kilometrů.

Zajímavá zjištění přinesl výzkum ohledně šumavské populace losa evropského. Vzhledem k úplnému vymizení třeboňské populace je ta šumavská dosud posledním zbytkem tohoto druhu v České republice. "Losa je tak třeba maximálně chránit i přes občasné škody na lese," upozorňuje v této souvislosti Šustr.

Co se týká invazních druhů šumavské jelenovité zvěře - daněk evropský, jelen sika - nepředstavují zatím podle Šustra pro Šumavu větší hrozbu. "Nárůst počtu jelena siky však může v budoucnu způsobit problémy křížení s jelenem evropským," varuje Šustr.

Na základě telemetrického sledování jelena evropského, srnce obecného a losa evropského na Šumavě vznikla i zbrusu nová kniha "Jelenovití na Šumavě". Každá kapitola sleduje chování jednotlivých zvířat, která dostala i svá jména - například jelena Richarda, Isábel, Lojzy nebo laně Vlasty. Zajímavé prvenství si připsal jelen Radek, který v době říje, došel kvůli lani nejdelší úsek. Jednalo se o vzdálenost mezi Strážným a Smrčinou.

Text ke knize doplňují efektní fotografie zaměstnanců Správy NP a CHKO Šumava Marka Drhy a Václava Hřebka. Důležitou vypovídací hodnotu mají také mapy ukazující pohyb sledovaných zvířat v šumavských lesích. Knihu vydala Správa NP a CHKO Šumava. Kniha je v prodeji na informačních střediscích Správy NP a CHKO Šumava k mání je za stejnou cenu i na e-shopu na webových stránkách - www.npsumava.cz.

das